Sněhová vločka |Prolog|

Uhaaaha ! Čert Vám opožděně nadělil ještě jednu povídku, která mě napadla, když jsme odjížděli z hor a na foťák spadla sněhová vločka. No, to je náhoda, jinak v životě by mě to asi nikdy nenapadlo. Ale mě se hrozně líbí obrázek i banner, který je viz v menu a můžete si ho dát do menu. V podstatě je to i takový dárek k Vánocům, řekněme no.

 23. prosince
Ephew zaúpěla. Zase je to tady. Zase budou muset slavit ty otravné, blbé Vánoce. Pro každého svátek plný radosti, křičení a radování - to Ephew mrzelo. Pro ni byly Vánoce utrpení. Vzpomínala na otce, ale nechtěla. Nechtěla ve svátcích na něho myslet, ale nešlo to. Otec ji měl a - má rád, Ephew doufá. Udělal pro ní vždy to největší. "Ephew, půjdeš s náma slavit ?" zeptala se Ema, která ukazovala prostředníčkem na kluky, které ji otravovali. "Hele, asi né. Mám ... mám jiné plány." řekla a utřela si lesklou slzu stékající z oka. "Aha. Stalo se něco?" zeptala se a vyletěla za klukama. "Ne, vůbec nic se nestalo." pošpitla si pro sebe Ephew. Do ruky si vzala fotku, na které byla ona s tátou. S tátou. Po zmrzlém obličeji ji stekla další slaná slza. Stesk se nedal udržet, svalila se na podlahu. Bylo jí blbě. Bylo jí na zvracení. "Happy Xmas !" popřála jí Esteue, když procházela kolem. Esteue byla pomocnice v děcáku. Ephew ji měla ráda, ona jediná chápala její změny nálady i její agresivitu. "Ephew! Není ti nic?" zeptala se se strachem a položila krabici ozdob na stůl, který se začal pomalu porospadat. "Asi...asi budu zvracet." vyklouzlo z Ephew. "Počkej, dojdu pro kyblík." Ale bylo pozdě Ephew s velkým bolením se zkroutila do kruhu a sténala.

O něco později
"Ephew! Ephew! Slyšíš mě ?!" Křičela Esteue, když lůžko s Ephew odváděli do pokoje. "Paninko, prosím Vás, stište se. Ephew je mimo vědomí." naznačil doktor Esteue, že má mlčet. "Ano." vzlykla pro sebe Esteue. "Bude v pořádku ?"
"To nevím."
"A co jí je ?"
"Měla srdeční záchvat, který ji předešel do břicha. Musela mít velké bolesti." odpověděl doktor. "Nyní musíte jít. Nashledanou."
Sestřičky převezli Ephew do pokoje a přendaly ji na lůžko. Ephew se pomalu začala probouzet. "Kde, kde to jsem?!" řekla vyděšeně Ephew. "Měla jsi záchvat. Víc ti řekne doktor."

---

"Dobré odpoledne Ephew." Doktor pomalu přivřel kliku u dveří. "Jak se máme?" Doktor se posadil na lůžko k Ephew, ta jen sklonila hlavu. "Jak myslíte?" Ephew si utřela slzu. "Jak myslíte, že mi je, když mi před rokem zemřel otec a teď málem umřu já! Jak asi myslíte, že mi je?" 

"Víš, měla si veliký nádor na srdci. Z ničeho nic v jednu chvíli. A my nevíme strukturu, z čeho se Vám to stalo a to je veliký problém." Doktor se snažil ignorovat věci, co Ephew řekla. "A umřu?" 

"Bohužel ze sedmdesáti procent ano."